Čas si uvědomovat.

20. listopadu 2013 v 15:35

Když člověk dospívá přijde v jeho životě čas na to si uvědomit svoje chyby, nevýhody, ale i naopak ty lepší stránky. Uvědomí si o co mu v životě opravdu jde a i když vám něco nepřijde v ten moment zrovna nejlepší po čase zjistíte, že to tak je dobře.

Ještě před tím něž k tomu dospějete máte na svět pozitivní pohled. Máte pozitivní pohled na blízké kolem sebe. A to čím jste nejvíc rozhození jsou špatné známky popřípadě hádka s kamarádkou.

Je to čas kdy by jsme se měli připravit na to, že bude i hůř a my se musíme naučit s tím vypořádat.

Čas na to, aby jste si uvědomovali kde děláte chyby a nedělali je. Aby jste věděli, že nejste bezchybní a snažili se svých chyb zbavit. Nenechat chyby jen tak.. Dělat s nimi něco..

Čas si uvědomit co opravdu chceme.. Udělat něco čeho jsme se báli.. Vyslechnout ostatním snažit se pomoc.. Udělat něco co třeba nemáme za dobré, ale víme že to tak je lepší. Abychom jsme odpouštěli druhým jejich chyby, protože i my je máme. Snažit se jim otevřít oči, aby i oni své chyby viděli.

Ale nejdřív musí přijít někdo kdo otevře oči nám.
 

I'm fine.

2. listopadu 2013 v 11:40

Kdy říkáte, že vám nic není a přitom vám ej všechno na světě. Říkáte to jen proto, aby jste se vyhnuli zbytečným otázkám: "Co ti je?" Když to ani sami nevíte a když jo tak to nechcete říkat. Nechcete, aby vás lidi utěšovali prostě nejlepší ať si vás vůbec nevšímají. Všechno by jste nejradši rozmlátili a nebo si v klidu poplakali.

To se vám řekne: "Nahoď úsměv a každý ti uvěří, že jsi šťastný" Ale jak se mám jako usmívat, když je mi hrozně. Nejde se usmívat a dokonce ani psát ti hrozné usmívající smajlíky na fb. Chce to prostě hlasitý smích od srdce, ale v takové náladě to jde těžko.

Chce se vám brečet a zároveň do všechno kopat a mlátit. Nejde to! Nejlepší je tuhle špatnou náladu zamaskovat a když to nejde prostě si ji spravit kamarády či oblíbenými činnosti. Díváte se do země a v hlavě se vám představuje všechno zlé. Zažeňme to úsměvem a pokusme se na to aspoň chvíli nemyslet! Za pokus to stojí.

Nedopsaný příběh.

29. října 2013 v 14:00

Každý kdo tole čte ještě nedopsal svůj životní příběh a je jen na něm kdy otevře další kapitolu a jak bude pokračovat.

Ale jednou nastane čas kdy náš příběh bude dokončen. Jen mi ho známe celý do podrobna. Nikdo nezná nás život do detailů a neprožívá to s námi každý zlomek vteřiny. Postupně otvíráme nové kapitoly a nevědomě píšeme příběh. Nemáme příběh naplánovaný do detailů, ale vždycky je do detailů napsaný. Nikdo nám ho celý nepřečte.. Je to jenom naše. Náš příběh který nám nikdo nevezme. Dlouhý příběh, který má začátek i konec. Někdy smutný někdy veselý a někdy nedává úplně smysl. Nikdy nevíme do detailů co a stane a i když si to jakkoliv naplánujeme nikdy to nehraje podle plánů.

Míjíme miliony lidí, kteří jsou v našem příběhu zaznamenány. Každý detail každá slza, každý malí i velký usměv, každý hněv a každá radost a každý nezapomenutelný zážitek je v tomto příběhu zaznamenán. Každý pocit, který ti někdo nevezme. Každý zlomek sekundy. A všechno to je psáno naším srdcem, ale mozek o tom neví. V našem mozku to bude chvíli, ale v srdci pořád a právě v srdci je zaznamenán tento příběh, který sice jednou zkouší, ale bude naším srdcem navždy pamatován.

 


Nepotřebuju být hlavní hrdina v divadelní hře nebo filmu!! Já jsem hlavní hrdina svého života <33

27. října 2013 v 16:00

A to je důležité. Všechno doopravdy cítíš a nemusíš si na to hrát. Nejedeš podle scénáře a každé slovo ti nikdo nebude opravovat. Scény jedeš několikrát až tě to přestane bavit, kdežto životě jeden jakoukoliv scénu jen jednou a musíš si jí užít na plno, protože už ti to nikdo nezopakuje úplně stejně jaké to je v ten daný moment.

Nepotřebuju, aby mě obsazovalis miliony rolí když moc dobře vím, že hraju jednu důležitou roli. Nejdůležitější roli ve svém životě a možná někdy budu hrát důležitou roli v něčí životě, ale nikdy se nezbavím té nejdůležitější.

Mnoho žánru v sobě a je to skvělý příběh aniž by ho někdo plánoval celý do detailu. Na konci možná nedostanete ten závěrečný potlesk, ale bude vědět, že jste pro sebe, důležité lidi ve vašem životě a pro tento svět něco udělali.

Jen tři slova v srdci měj: „Miluj, trp a ODPOUŠTĚJ!!“

25. října 2013 v 19:04
Tyhle tři slova by měl mít v srdci každý člověk. Každý člověk by měl milovat, když miluje trpí a když trpí měl by hlavně odpouštět, aby byl šťastný.
Hodně lidí říká, že odpouští, ale nezapomíná. Zapomenou nejde, ale odpustit a dát člověku novou šanci je přece i nová šance pro nás. Další krok v životě. Odpouštění je někdy těžké, ale odpouštět je lidské. Lidé si mezi sebou musí odpouštět, aby si lidmi prožili zase a zase nové krásné a nezapomenutelné chvíle, které vám třeba jen tak někdo nenahradí.
Je těžké odpouštět. Někdy se totiž cítíme před tím odpuštěním jako zrnko rýže mezi dalšími miliony a může za to jediný člověk, který nám ublížil.
Odpouštěj když miluješ, protože každý zná reklamu na Coca Colu : "Když miluješ není co řešit" Někdy je těžké znovu milovat a někdy je těžké nechtít milovat a zapomenout. Ale když milujeme odpouštějme. My tím nic nezkazíme. Nová šance nový krok a nové zážitky a další krásné prožité chvíle, které se neopakují každý den. Každý den jsou výjimečné a hodně vyjímečných zážitků tu je díky ODPOUŠTĚNÍ!!


Výčitky svědomí.

21. října 2013 v 16:00

Něco co každý z nás asi moc dobře zná. Vyčítáte si, že jste něco neudělali a nebo udělali, ale špatně. Jsou to chyby, který si uvědomíme až potom co je uděláme a vyčítáme si,že jsme to udělali a chceme vrátit čas, ale nejde to. Chybami se člověk učí.

Vždycky je co si vyčítat, protože skoro vždycky dělá člověk chyby, ale někdy nastane takový bezstarostný čas kdy si není co vyčítat. Nechybuje, nevyčítáme si ni a prostě máme usměv na tváři.

Nějaká ta výčitka svědomí, která nás bije do hlavy nebo do srdce a nechceme na ní myslet, ale ,myslíme na ní pořád. A když na ní konečně zapomeneme a zase si vzpomeneme tak nám je z ní blbě. Nebo spíš z nás, že jsme to udělali. Chceme vrátit čas a změnit to, aby to bylo lepší a aby ty výčitky svědomí zmizeli. Ale ony se jednou vrátí zpět k nám a budou nás furt otravovat. A když jedna výčitka zmizí přijde zase další.

Prostě stačí jenom doufat a věřit, že se to spraví a odejde to, ale nejlepší je tak nestát a čekat, ale udělat to co je správné k tomu, aby výčitka svědomí zmizela a provždy nás nechala být.

Radost.

20. října 2013 v 14:46

Nevidíme, neslyšíme, ale zato srdcem slyšíme a to je nejdůležitější. Ale co to je vlastně radost vy málo lidí. Všichni víme co to je fyzicky, ale jen málo z nás ví co to je psychicky.

Něco co nás zahřeje na srdci, díky čemu se usmíváme a kvůli čemu máme motýlky v břiše. Radujeme se skoro pořád, ale vůbec si toho nevážíme a někdy to ani nevnímáme, ale kdyby nebylo jakési té radosti tak by jsme se vůbec nesmáli na nic se netěšili a byli jenom smutní a se slzami v očích. Ale radost je to co vytváří usměv. Protože všechno kvůli čemu se usmíváme je přece naše radost. Nevíme co to jo jestli to proudí naší krví jestli to je nějak znázorněno a je to skryto v našem srdci a nebo to je jenom věc která je někde v mozku jako myšlenka a vyrábíme si jí nevědomky sami.

Radost je v život přece hrozně důležitá a proto hledejme radost na každém svém kroku životní cesty i v těch nejtemnějších chvílích, abychom se usmívali a v takové době, protože přece vždy je důvod se usmívat. Vždy se nějaký důvod najde a jedním takovým důvodem je naše radost, které by jsme si měli vážit a uvědomovat si co pro nás znamená.


Myšlenky a sny.

16. října 2013 v 20:47

Myšlenka.

Vzniká v mozku a projde srdcem a celým tělem a přitom obohatí celé tělo něčím novým a nakonec skončí zase v mozku kde o ní uvažujeme.

Všechno co si myslíme jsou myšlenky. Vše co nás napadne co vymyslíme a co řekneme nás někde museli napadnout.

Jsou to myšlenky o kterých přemýšlíme každý den a v myšlenkách je náš život trochu jinak. Tak jak si ho představujeme, tak jaký ho třeba i máme nebo takový jaký ho vůbec nechceme.

Pořád na něco nebo na někoho myslíme, ale někdy ty myšlenky musíme říct. Naše nápady to co vymyslíme to všechno jsou myšlenky. Stvoří se v nás a buď v nás zůstanou a nebo se dostanou mezi lidi. Ale jsou také myšlenky, které by jste nikdy nikomu nechtěli říct a to je jedině dobře, protože každý člověk skrývá svá vlastní tajemství tak proč nebýt svými myšlenkami tajemný a nechat si je jen pro sebe.

Sny.

Mluvím teď o snech která se vám zdají v noci když spíte. Nikdy nevím kde se tyhle sny berou. Kdo to vymyslel a jak nějaký takový vymyšlený a nenaplánovaný příběh můžete v nás být. Někdy se nám to zdá hloupé někdy hezké a někdy takové že na to chceme hned zapomenout. A zrovna na ty nejhorší sny se nejhůř zapomíná a ty které si chcete pamatovat navždy ihned zmizí. Proč? Co se s těmi sny stane. Mizí snad někam kam se nikdy nedostaneme. Co se s nimi stane a proč se nám vlastně zdají. ?

Říká se vyplněné sny a já na to věřím. Zdál se mi sen a za týden se stalo to samé co ve snu. Stejná slova stejné činy stejní lidi a stejné okolnosti jen jiné místo.

Ale i když se nám našed sny nelíbí tak je musíme nechat být, protože to jsou absolutně záhadné věci o kterých mi nemáme ani páru a proto nechme naše sny, které nám sou předurčeny , aby se nám zdáli tak ať se nám zdají a ať dělají stejně jako myšlenky člověka tajemného.



Cigarety, kouření? Fuj! Ne díky.

13. října 2013 v 14:11
Nemluvím teď o starších lidech, kteří už ví, že mají zkažený život kouřením a jsou na tom závislí. Mluvím o lidech kterým je do 17.
Někdy kouří jen kvůli tomu, aby byl hustý a aby nějak tak šel s tímhle velmi vyspělým davem mládeže a aby mohl říct: "Jo já sem hustý kouřím" nebo " Jdu si koupit cigára a pak jdu na jedno cígo" A nebo aby si mohl dát fotku na facebook a na instagram jak kouří. Jo tak vy jste fakt borci.

Někteří, ale třeba kouří z jiných důvodů někdy známých někdy ne a postupem času se na tom stanou závislými. Asi jim to řeší problémy jak je stres a deprese. Já osobně bych svoje problémy neřešila kouřením a ani ničím podobným. Hodně lidí okolo mě mi říká, že je to dobré, ale já nevím co jim na tom tak chutná. Já mám tomu prostě určitý odpor, ale snažím se tolerovat lidi okolo mě co kouří i když hrozně smrdí ničí si zdraví a jsou dost mladí na to, aby si takhle kazili život.
Jednou mi však někdo řekla, že je to zajímá pocit zkusit to poprvé. Když vydechujete kouř, že se prej cítíte vyjímečně. A Že jste poprvé udělali něco co vám rodiče zakazují a nejen rodiče. Že jste prostě porušili pravidlo a jste jiný člověk.
Rozhodně zajímavá teorie, ale prostě bych jí nepodporovala ve svém věku a ne tímhle jiným ani ničím podobným.
A ti lidi si kazí život a zdraví, ale to si uvědomí až bude pozdě.


Žijeme. Milujeme. A řveme smíchy.

12. října 2013 v 11:40
No prostě takový koloběh. Odehrávající se skoro každý den mého života. Takový životní rituál bez kterého by náš život nebyl šťastný.

Ale ne vždycky si užíváme, milujeme a řveme smíchy, ale i pláčeme a ostatní věci, ale přece jen je tohle jedna z nejlepších věcí. Myslím si, že na žijeme upozorňovat nemusím.

Když se tak nad těmahle 3 věcmi zamyslíme, tak je to prakticky ten základ. Ty základní věci, které potřebujeme k životu, abychom byli šťastní. Abychom aspoň někdy mohli létat a dívat se na svět z jiného úhlu. Ale někdy je taky dobré když se k tomuhle základu něco přidá, abychom věděli, že život není jenom sranda a bezstarostná procházka. Prostě někdy pomalu padáme, ale musíme zase začít pořádně žít, milovat a hlavně řvát smíchy. A hodně hlasitě, aby každý slyšel naší radost a náš smích, který údajně prodlužuje život. A jestli ano tak jsem nejspíš nesmrtelná. Někdy nemusíte řvát smíchy, ale stačí když nejdete s hlavou skloněnou a se slzami v očích, ale s hlavou zvednutou, aby jste si mohli prohlédnou co se kolem vás děje a s úsměvem na tváři, který vám vždy zlepší den. Prostě nějak tak musíte jít s davem stíhat rychlost ubíhání života a nejlépe s tím, že žijeme, milujeme a řveme smíchy.




Kam dál